Éterová teorie a víra v Boha

úterý 6. říjen 2009 00:51

Tento příspěvek je inspirovaný nedávným článkem pana Roberta Hodanka "Odporuje věda víře v Boha?" na jeho blogu. Pokud definujeme náplň vědy jako logické zdůvodňování faktů, pak víra v cokoliv je sémantickým opakem vědy, protože víra je přijímání faktu bez ohledu na logiku. Racionální věřící, za kterého se pan Hodanko pokládá je tedy to, čemu se v sémantice říká protimluv, čili oxymoron.

Z pohledu éterové teorie je situace poněkud složitější. Praktická věda zůstává nedílně spjata s vírou, protože své logické dedukce vždy staví na logicky nezdůvodněných předpokladech, tzv. axiomech nebo-li postulátech. Éterová teorie zobecněním principu neurčitosti kvantové mechaniky demonstruje, že čím logičtější teorii vytváříme, o to abstraktnější a absurdnější předpoklady se opírá.

Tento trend začal teorií Velkého třesku a nekonečně hustý a horký éter je jejím pokračováním. Jestliže singularitou zdůvodníme počátek vesmíru jen velmi obtížně ("kde se 'proboha' vzalo to, co napočátku bouchlo?!?"), pak éterová teorie počáteční singularitu dokáže logicky vysvětlit za cenu předpokladu ještě mnohem obtížněji představitelného a nekonečnějšího modelu, tedy éteru, který nemohl vzniknout žádným myslitelným způsobem: mohl být pouze "stvořen".

Výše řečené ovšem platí za předpokladu, jestli "něco" považujeme za veličinu hodnou zdůvodňování. Éter je ve své podstatě nekonečně náhodné prostředí. Je otázka, zda bychom nekonečno a náhodu měli považovat za předmět logického zdůvodňování více, než nějakou konečnou, určitou hodnotu, nebo kauzální jev v čase. Nevím např., proč by  tvrzení, že vesmír je právě 13,7 miliard let starý mělo být přijímáno s větší vírou, než předpoklad, že je nekonečně starý a má nekonečně mnoho historií i budoucností. Vždy si přece můžeme položit otázku: "...a proč právě 13,7 miliard let? Proč ne třeba 21,8 miliard?" Nekonečno a náhoda je zde pak jediná odpověď, která negeneruje další otázky a která nepotřebuje být dále zdůvodňována za předpokladu, že k takovéto odpovědi dospějeme logickou cestou.

Určitým obratem v myšlení o 180° dospíváme k závěru, že právě to, co věda označuje za zázrak a dílo náhody je kauzálně oproštěné od nutnosti dalšího logického zdůvodnění jako předmět víry. Potom víra v Boha je právě toto archetypálně udržované společenské nadvědomí potencionální nekonečnosti a nepředvídatelnosti pozorovatelné reality. Princip všeobjímajícího Stvořitele je zde podobnou sebevztažnou tautologií, jako představa zákonitosti vzešlé z náhody, kterou razí éterová teorie. Jak si ukážeme později na základě geometrického rozboru Goedelových teorémů, tzv. "Teorie všeho" nutně konverguje ke stejné tautologii, jako podvědomá víra v absolutního všudypřítomného Boha stvořitele nebo koncept všeprostupujícího a všetvořícího částicového prostředí. Je zajímavé, že Bůh se často ilustruje mráčkem, zatímco geometrie fluktuací částicového prostředí na nejobecnější úrovni odpovídá Perlinovu šumu, čili fraktální geometrii podobné oblakům a podobných archetypálních analogií bychom v teistické mytologii a sakrální geometrii nalezli celou řadu. Časem těmto souvislostem věnuji také samostatnou kapitolu.

 

Milan Petřík

gZNPELBGkyrFyBVXbQSDLqwC15:539.7.2011 15:53:15
rQvBgVIZhtMRdCXsqxOL04:119.7.2011 4:11:48
Jiří Beránekpoděkování za odkaz na blog15:476.10.2009 15:47:41
NaďaMám ráda06:566.10.2009 6:56:44

Počet příspěvků: 4, poslední 9.7.2011 15:53:15 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Milan Petřík

Milan Petřík

Aktuality a postřehy ze světa vědy

Astronomie, fyzika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik