Éter a teorie pěti elementů

úterý 20. říjen 2009 01:02

Již v pátém století př. n. l. dospěli materialisté Leucippus a Démokritos k názoru, že fyzikální univerzum sestává z drobounkých částic - atomů (a-thom = "nedělitelný"), které se pohybují v prázdnotě. Stoupenci Parmenida této představě odporovali: "Prázdnota neobsahuje nic, a kdyby dva atomy byly odděleny ničím, nebyly by oddělené vůbec - dotýkaly by se!" Vesmír tedy podle nich nemohl existovat, kdyby nebyl vyplněn substancí, jíž říkali plénum, později též éter (Aether). Aristoteles pod pojmem "Aithér" rozuměl látku nebeských těles a vzdušný prostor, který se nachází kolem nich. Řecké slova "aithér" původně znamenalo zářící, jasný, ohnivý vzduch (odvozeno od "aithó" = planu).

V pěně se energie a informace propaguje všemi směry Archetyp Uroboros  Kruhochvost Cordylus giganteus

Současná fyzika jen nerada přiznává, že se v koncepčních záležitostech mnohdy vrací znovu na samý začátek vývoje poznání. Z hlediska éterové teorie samotné je tento vývoj předvídatelný, protože energie jako nositel informace se v pěně éterových fluktuací rozptyluje ve fraktálních spirálách a evoluce každé úrovně staví na pozůstatcích starých názorů. Při šíření energie na vodní hladině se část vln rozptyluje a vrací se v podobě slabých vln pod hladinou zpátky na místo, odkud vlny vznikly. V silně zakřiveném časoprostoru v okolí drobných částic (jako je elektron nebo jádro atomu) se povrchová a objemová energie vzájemně recykluje v uzavřených smyčkách jako na povrchu drobné vodní kapky. V této souvislosti lze zmínit archetypální princip Uroboros, kterým byl ve starořecké mytologii označován bájný had požírajícího vlastní ocas, mající zřejmě vzor ve jihoafrickém trnitém scinkovi kruhochvostovi (Cordylus giganteus), který se v nebezpečí svinuje do klubíčka. Uroboros vyjadřuje implicitní charakter poznatelné reality a struktury vesmíru v podobě nekonečné Mobiovy pásky s jediným povrchem nebo Kleinovy lahve, která vznikne její rotací a která se v moderní fyzice objevuje například při popisu geometrie vesmíru nebo černých děr Kleinovou topologií nebo elektronu fotonovou smyčkou.

Kleinova lahev s jediným povrchemSpinorová geometrie dvoukvarkových částic Fotonová smyčka elektronu ve tvaru Mobiovy pásky

Například před několika lety, kdy se začalo mluvit o struktuře vesmíru a fluktuací temné hmoty či reliktního záření jako struktuře dvanáctistěnu, nikdy nepadla zmínka, že tento tvar přisuzoval vesmíru již Platón (5. – 4. stol př. n. l.), který učinil nauku o pravidelných mnohostěnech součástí svého idealistického názoru a předpokládal, že právě takový tvar mají atomy éteru. Tento starořecký filozof razil teorii pěti živlů (řec. stoicheia), převzatou z pěti elementů staročínské filozofie Wu Xing, dnes bychom řekli pěti skupenství hmoty či úrovní kompaktifikace časoprostoru, které Platón přisuzoval pěti známým pravidelným mnohostěnům a současně jim přiřazoval ženský a mužský princip, tedy povahu fermionů (částic hmoty) anebo bosonů (částic energie). O pěti živlech se hovoří také v buddhismu (ram, bham, lam, yam a óm), kde se pro pátý živel užívá název "prázdno", v čínském taoismu a dalších tradičních filosofiích se jako pět elementů uvádí oheň, dřevo (strom), země, voda a blesk nebo kov (zejména zlato). Na teorii živlů navazovala také Hippokratova nauka o čtyřech tělesných šťávách (humores), jejichž směsi tvoří "temperament" čili lidskou povahu, zatímco pátý element tvoří duše (pneuma) člověka.

  • Horký a suchý element oheň (dnes bychom řekli plazma) byl přisouzen struktuře čtyřstěnu. Tato struktura se skutečně objevuje ve Wignerových krystalech tvořených plasmou, protože nabité částice se silně odpuzují na dálku a tak vzájemně vytvářejí tuto řídkou prostorovou strukturu. Mužský charakter principu je spojen s agresivitou, nestálostí a pohyblivostí plamenů ohně a plazmatu.
  • Horký a vlhký element vzduch či dřevo (zvláště lehký a pružný bambus) byly přisouzen struktuře osmistěnu. Částice plynu se díky nižšímu obsahu energie odpuzují méně, ale stále tvoří řidší strukturu než ostatní fáze. Pružnost a houževnatost vzduchu a bambusu se opět odráží v mužském charakteru tohoto elementu (dřevo a bambus byly používány pro výrobu zbraní).
  • Studený a suchý živel země nebo zemina byl přisouzen krychli. Je známo, že mnoho nerostů krystaluje v kubické soustavě, nebo alespoň krychle tvoří. Element Gaya, matky Země byl obecně považován za součást ženského principu, nositele uspořádanosti a života.
  • Studený a mokrý živel voda byl přisouzen pravidelnému dvacetistěnu. Je známo, že voda či podchlazené kapaliny jako sklo tvoří clustery o této symetrii a nabízí se otázka, zda a jak staří mytologové o této souvislosti věděli? Podobně jako předchozí, i vodní živel byl jako protiklad ohně a vzduchu považován za ženský princip pro svou nevyzpytatelnost a funkci nositele života.
  • Konečně struktura vesmíru byla přisouzena éteru jakožto magickému pátému elementu (tzv. kvintesenci) ve tvaru pravidelného dvanáctistěnu. Tuto strukturu můžeme vidět jak v rozměrové geometrii fluktuací temné hmoty a mikrovlnného záření vesmíru na největších přímo pozorovatelných vzdálenostech , tak ve struktuře kvantové pěny na nejmenších vzdálenostech. Opět se nabízí otázka, na základě jaké prozřetelnosti byla tato geometrie přiřazena právě vesmíru a éteru? Pěna jako spojení mužského a ženského principu (vzduchu a vody) dávala éteru ambivalentní povahu, kterou dnes označujeme charakter základní částice gravitonu. Graviton je v moderní fyzice považován za částici hmoty i energie současně. Gravitonová pěna má totiž současně kladné i záporné zakřivení podobně jako fluktuace vakua, tvořené gravitačními vlnami. 
Geometrie pěti elementů

Pravidelný mnohostěn je těleso, jehož stěny jsou tvořeny pravidelnými mnohoúhelníky (rovnostranný trojúhelník, čtverec nebo pětiúhelník), jichž se v každém vrcholu stýká stejný počet. Pravidelné mnohostěny nazýváme na počest Platóna nazýváme platónská tělesa. Existuje jich právě pět, ačkoliv by se zdálo, že jejich počet může být libovolný. Eukleides počet platónských těles dokázal následujující úvahou: Pokud stěny našeho pravidelného mnohostěnu představují rovnostranné trojúhelníky (úhel 60°), pak se v každém vrcholu mohou sbíhat buď tři nebo čtyři nebo pět stěn (součty úhlů u vrcholů pak budou 180°, 240° nebo 300°). Šest sbíhajících se stěn už nevyhovuje podmínce, pro kterou součet všech úhlů svírajících ve vrcholu mnohostěnu musí zůstat menší než 360°. V mnohostěnu se čtvercovými stěnami (90°) vyhovuje těmto podmínkám pouze útvar se třemi stěnami u vrcholu (3 * 90° = 270°). U stěn tvořených pravidelným pětiúhelníkem (108°) vycházejí jako povolené také pouze 3 stěny u každého vrcholu (3 * 108° = 324°). V pravidelném šestiúhelníku je vnitřní úhel roven 120°, takže se už do podmínky nevejdeme ani jednou (3 * 120° = 360°) a totéž platí i pro pravidelné mnohoúhelníky s větším počtem stěn. Z toho vyplývá, že více než 5 pravidelných mnohostěnů výše uvedených vlastností nemůže ve třírozměrném prostoru existovat. Dokonce lze dokázat, že třírozměrný časoprostor je s ohledem na počet platónských těles ten nejsložitější možný, protože v žádném z prostorů s vyšším, natož nižším počtem rozměrů nemůže existovat vyšší počet platónských těles, než pět. To má zřejmě závažný důsledek pro evoluci inteligentního života: počet dimenzí je ve vesmíru nastaven tak, aby jeho geometrie mohla nabývat nejsložitějších možných forem, resp. inteligentní život se vyvinul tam, kde to geometrie fluktuací éteru právě umožňovala.

Fluktuace hustoty pěnyKauzální dynamická triangulace pěnyHeteróza platónských těles

Platónská tělesa mají zásadní význam při popisu geometrie éterových fluktuací, protože vyjadřují podmínku minimalizace povrchové energie membrán pěny a pravidla topologie odrážejí fyzikální zákonitosti kvantové pěny. Z tohoto důvodu se vzhled neuspořádaných bublin v pěně v průměru blíží právě struktuře dvanáctistěnu - není s ním však zcela totožná, protože dvanáctistěny nelze vyplnit třírozměrný prostor zcela přesně, což má důsledek ve fraktální struktuře časoprostoru. Další platónská tělesa z dvanáctistěnu odvodíme křížením, tzv. heterózou, jejíž fyzikální podstatu lze vysvětlit následovně: éterová pěna podléhá neustálým fluktuacím hustoty, v jejichž důsledku se neustále zahušťuje a zase rozpadá (viz animace výše). Přitom se tvoří nové bubliny a membrány tak, že nejprve vystupují v rozích a postupně se stahují do středu, dokud nevytvoří nové pravidelné mnohostěny. Tento přístup se v kvantové teorii gravitace nazývá kauzální dynamická triangulace. Jednu generaci platónských těles tak můžeme odvodit od předchozích v procesu fyzikální kondenzace kvantové pěny časoprostoru tím, že je geometricky vepíšeme do generace předchozích těles (viz animace vpravo) a jednotlivé živly pak představují stupně kompaktifikace časoprostoru. Vidíme zde souvislost s geometrií Liových grup, jejichž vektory tvoří středy vzájemně se dotýkajících bublin na jednotlivých úrovních, zatímco platónská tělesa tvoří jejich vrcholy. Tímto způsobem je pradávná teorie pěti živlů propojena se třemi nejmodernějšími fyzikálními teoriemi: kvantovou gravitací, E8 teorii a heterotickými teoriemi strun.

Generace elementárních částic a úrovně časoprostoru

Princip heterózy byl ve starověku velmi oblíben, využíval se v teorii tzv. nebeských sfér a např. Kepler se jím snažil objasnit astrologické zákonitosti pohybu planet ve sluneční soustavě. Pozoruhodné na něm je, že po několika stupních kondenzace pěny o struktuře dvanáctistěnu dynamickou triangulací dospějeme zpátky k pravidelnému dvanáctistěnu: geometrická struktura vesmíru a kvantové pěny se po dosažení vcelku omezeného počtu rozměrů fraktálně opakuje. Tato do sebe vnořená struktura se objevuje při postupné kondenzaci velmi hustě uspořádaných částic, jaká může existovat např. uvnitř černé díry. Fluktuace jedné úrovně tvoří časoprostor pro vznik fluktuací další úrovně, tedy generace částic pozorovatelné hmoty. Počet těchto úrovní zůstává prakticky omezen na tři sousední generace, které spolu mohou vzájemně interagovat s rozumnou pravděpodobností, proto od každé elementární částice pozorujeme právě tři verze, které se liší klidovou hmotností, energií a stabilitou. Těmto důsledkům bude podrobněji věnován některý z dalších příspěvků. 

Creative Commons License
Blog, jehož autorem je Milan Petřík, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Milan Petřík

Související články


punsrqrgSZvzJYCoRsrOUJLJid16:479.7.2011 16:47:27
hxhaFgVSzoxIfLrlsRwLPCwnmIR21:478.7.2011 21:47:12
Navrátil Josefpro vás k zamyšlení12:0921.10.2009 12:09:20
Navrátil Josefnázory zde, komentáře jinam ..13:0320.10.2009 13:03:04
PetrikPřechod geometrie11:0520.10.2009 11:05:51
Navrátil Josefbez dialogu éter neprorazí09:2120.10.2009 9:21:46
Navrátil Josefbubliny pěny se blíží dvanác09:1320.10.2009 9:13:43
Navrátil Josefzačínám tě chápat08:5420.10.2009 8:54:47
Navrátil Josefgeometrie "pravidelnosti" přechází v g. "ne..08:4220.10.2009 8:42:59
Navrátil Josefpochvala08:2020.10.2009 8:20:28

Počet příspěvků: 10, poslední 9.7.2011 16:47:27 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Milan Petřík

Milan Petřík

Aktuality a postřehy ze světa vědy

Astronomie, fyzika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik