Jupiter a Galileovy měsíce

úterý 20. říjen 2009 12:51

Už při pohledu malým dalekohledem nebo kukátkem lze poblíž Jupiteru spatřit čtyři jasné body – Galileovy měsíce Europa, Ganymed, Callisto a Io - jsou to vůbec první nebeská tělesa objevená dalekohledem. Pokud se budete dívat pozorně, povšimnete si během několika desítek minut, že se jasné body pohybují. Animace zachycuje vstup Ganymeda do stínu planety, jednotlivé snímky jsou v odstupu 3 minut. To svědčí o tom, že měsíce Jupiter obíhají velmi svižně - např. Europa jej oběhne již za 42,5 hodiny a Jupiter sám se otočí kolem své osy už za 9 hodin 55 minut.

Galileovy měsíce mají relativní hvězdnou velikost 4 - 5, takže by normálně mohly být pozorovatelné i pouhým okem (lze je bez problému vyfotografovat ze stativu), jenže sousedící planeta Jupiter je svým jasem přezařuje. První pozorování těchto měsíců možná provedl již v listopadu 1609 německý astronom Simon Marius. Svůj objev však publikoval až v roce 1614 v práci Mundus Iovialis. Mezitím Galileo Galilei 7. ledna 1610 pozoroval první tři měsíce a považoval je zpočátku za hvězdy. Po čase ale zjistil, že nejde o hvězdy, ale o tělesa obíhající kolem Jupitera a svůj objev publikoval v knize Sidereus Nuncius. Když Marius prohlásil, že objevil čtyři měsíce planety o několik dní dříve než Galileo, rozpoutal se prudký spor, ve kterém Galileo Maria osočil nejen ze lži, ale také z toho, že okopíroval jeho práci a že jeho Mundus Iovialis je pouhým plagiátem. Bez ohledu na spor o prioritu je faktem, že mytologická jména těchto měsíců, pod jakými je známe dodnes, jim dal Marius na základě doporučení Johannese Keplera. Io, Europa, Callisto jsou zvány po jménech Diových milenek a Ganymed po Diově oblíbenci, kterého vládce bohů učinil na svém dvoře číšníkem.

Animace zachycuje vstup Ganymeda do stínu planety, jednotlivé snímky jsou v odstupu 3 minut.

Tento objev měl pro astronomii veliký význam, protože prokázal, že existují nebeská tělesa, která neobíhají kolem Země a zároveň znamenal velkou podporu pro uznání heliocentrického systému. Zákrytu měsíců Jupiterem si všiml už Galilei a uváděl je jako jeden z argumentů pro Koperníkův heliocentrický systém. Galileo Galilei původně nazýval tyto měsíce podle svých mecenášů Medičejské planety a označoval je římskými číslicemi I.-IV. Toto označení se užívalo do konce 19. století, vedlo však k častým zmatkům, proto bylo přijato pojmenování, které navrhl Simon Marius.

Jupiterův měsíc Callisto Jupiterův měsíc Europa Jupiterův měsíc Ganymed Jupiterův měsíc Io 

Galileovy měsíce jsou pojmenovány podle bohů starořecké mytologie a každý z nich je něčím význačný a zajímavý. Například Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě - je ještě větší, než planeta Merkur. Europa pod silnou povrchovou vrstvou ledu obsahuje oceán kapalné vody a dost kyslíku na to, aby mohla hostit život podobný pozemskému. Callisto je zase těleso poseté největším počtem kráterů ve sluneční soustavě. A Io - který je z nich Jupiteru nejblíže - má nejsilnější vulkanickou činnost - je pokryt sopkami, v jejichž jícnu srší několikilometrové blesky, gejzíry chrlícími sníh oxidu siřičitého vysoko na oběžnou dráhu a rudými jezery plnými roztavené síry, ve kterých plavou bloky síry tak, jako na našich mořích ledové kry. Povlaky síry dávají měsíci IO charakteristickou žlutou barvu.

Gejzír kapalného oxidu siřičitého na měsíci IO se ve výšce několika kilometrů vypařuje a k povrchu dopadá jako zmrzlý sníh

Galileovy měsíce obíhají Jupiter po stabilních prográdních drahách s malým sklonem k Jupiterovu rovníku. Prográdní dráha znamená, že se měsíce otáčejí ve stejném směru, jako obíhají Jupiter, což také znamená, že zřejmě vznikly současně s planetou Jupiter v průběhu formování sluneční soustavy. Opačný směr se nazývá retrográdní, je podstatně vzácnější a typický pro mladší, dodatečně zachycené měsíce a planetky. Toto vysvětlení podporuje skutečnost, že rotace Galileových měsíců je vázaná - tím se myslí to, že se k Jupiterovi natáčejí stále stejnou stranou, podobně jako Měsíc vůči Zemi. Spolu s jejich kruhovou, tedy málo výstřednou drahou to znamená, že tyto měsíce planetu Jupiter obíhají již velmi dlouho, takže slapové a gravitační síly postupně synchronizovaly oběžnou dobu s dobou rotace a vyhladily nepravidelnosti dráhy. Do roku 2005 bylo objeveno a popsáno dalších 60 Jupiterových měsíců a menších satelitů od velikosti několika set metrů.  

Creative Commons License
Blog, jehož autorem je Milan Petřík, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Milan Petřík