Novinky o planetě Merkur

pátek 6. listopad 2009 01:32

Sonda Messenger určená pro výzkum Merkuru nedávno absolvovala třetí těsný průlet, čímž opět rozšířila naše znalosti o této dlouho známé, ale málo probádané planetě. Ačkoliv planeta Merkur má tekuté kovové jádro, nemá prakticky žádnou atmosféru. Planeta Merur je malá, veliká asi jako Měsíc, téměř 20x lehčí než Země a tudíž nemá ani skoro žádné magnetické pole. Jeho intenzita ve srovnání se Zemí asi setinová, takže sluneční vítr atmosféru Merkuru dávno odtrhal od planety a rozptýlil do vesmíru, pokud na něm vůbec kdy vznikla. V této souvislosti je zajímavé, že ačkoliv Merkur obsahuje více železa než Země, Země je o něco hustší (5.515 g/cm³ oproti hustotě 5.427 g/cm³ Merkuru) díky většímu stlačení její hmoty gravitací.

Přesto i na Merkuru se projevuje cosi jako "počasí", protože sluneční paprsky jsou na Merkuru 70x intenzívnější, než na Zemi a obsahují velký podíl ultrafialového záření. To z hornin na povrchu Marsu fotochemicky redukuje alkalické kovy, které se vypařují a tvoří kolem planety řiďounký oblak sodíkových a vápníkových par, který byl spektroskopicky mapován při průletech sondy Messenger kolem Merkuru. Projevují se zde sezónní vlivy, přičemž je zajímavé, že koncentrace sodíku kolísá jinak, než koncentrace vápníkových a hořčíkových par, které se do okolí rozptylují nárazy mikrometeoritů. Protože se páry prvků světlem Slunce ionizují, soustřeďují se jako ionty do okolí magnetických pólů planety (viz obr. níže). V důsledku tlaku slunečního větru oblaka par za Merkurem tvoří dlouhý chvost, podobně jako za kometami při jejich průletu okolo Slunce.

Protože rotace Merkuru je díky slapovým jevům gravitačně vázaná s jeho oběhem kolem Slunce, jeho doba rotace je rovna právě dvounásobku oběžné doby kolem Slunce, která činí pouze 88 dní, tj. čtvrtině roku pozemského. Příčinou tohoto neobvyklého poměru je značná výstřednost oběžné dráhy Merkuru. Viditelný povrch Merkuru jeví vrapy jako známky smršťování, ke kterému došlo při chladnutí planety. Jinak povrch Merkuru se velmi podobá povrchu Měsíce a také je hustě poďobán impaktními krátery, protože Merkur při své pouti okolím Slunce zachytil mnoho těles, které vnikly do sluneční soustavy. Zajímavé také je, že povrch planety je pokryt krátery nerovnoměrně. Největší kráter Merkuru byl pojmenován Caloris Basin, je vyplněn ztuhlou lávou a má průměr asi 1300 km.

Na obrázku výše je snímek povrchu v nepravých barvách, který vyfotografovala multispektrální kamera sondy Messenger, čímž se zvýraznily rozdíly v povrchovém složení Merkuru. Povrchová teplota kolísá od -170 v noci do 550 °C na denní straně - je tedy dost vysoká, aby se na Merkuru tavily kovy jako zinek nebo olovo. Někteří vědci nicméně věří, že by v blízkosti pólů mohly existovat krátery, v jejichž stínu by se trvale udržovaly natolik přijatelné podmínky, že by zde v budoucnosti mohla nalézt útočiště i lidská posádka. Kovové jádro Merkuru by totiž pro vybranou část lidstva mohlo sloužit jako radiační štít při explozi blízké supernovy. Radarová pozorování dokonce nasvědčují tomu, že by se ve stínu polárních kráterů mohly vyskytovat ledové depozity (viz snímek níže) - což by znamenalo, že na této planetě je i voda, byť jen ve velmi omezené míře. Nasvědčuje tomu i poměrně vysoký obsah hydroxylových iontů, který byl v okolí planety detekován spektroskopicky.

Milan Petřík

eTeYhkLtIeLaawYAbAFUlvQwXcP17:599.7.2011 17:59:34
hagiochLzNFVQUMapzOLTjvP03:509.7.2011 3:50:52
PetrikByla zveřejněna mapa Merkuru06:1029.12.2009 6:10:58
jan varguličZprávy..08:046.11.2009 8:04:55

Počet příspěvků: 4, poslední 9.7.2011 17:59:34 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Milan Petřík

Milan Petřík

Aktuality a postřehy ze světa vědy

Astronomie, fyzika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik