Naplánuje lidstvo návrat k měsíci Titan?

pondělí 28. prosinec 2009 00:13

Saturnův měsíc Titan objevil roku 1655 Christiaan Huygens při výzkumu Saturnových prstenců. Nebylo to tak obtížné, protože Titan je největším Saturnovým měsícem - je dokonce větší než planeta Merkur a téměř stejně velký jako Mars. Hustota Titanu je ale nízká, jen asi 1880 kg·m−3 - což svědčí o tom, že značnou část planety tvoří vodní led. Jde o těleso se silikátovým jádrem a kůrou tvořenou vodním ledem - za teplot kolem -180˚ Celsia je led tak tvrdý jako nerosty na Zemi. Podle analýzy odražených radiových signálů se zdá být pravděpodobné, že pod ledovým povrchem je ukrytý globální oceán vody s příměsí čpavku.

Kompozitní snímek atmosféry a povrchu Titanu

Titan je také je jedním ze dvou měsíců ve sluneční soustavě, u kterého byla prokázána atmosféra. Vedle metanu největší podíl atmosféry tvoří dusík a atmosférický tlak je u povrchu 1,5x vyšší, než na Zemi. Hnědá barva atmosféry je způsobena přítomností uhlovodíků, který v tlusté vrstvě absorbují fialové paprsky - v dopadajícím světle naopak fluoreskují modře. Stopy metanu se vyskytují i na dalších místech sluneční soustavy a udělují modré zbarvení i planetám Uran a Neptun. Metan normálně způsobuje silný skleníkový efekt, ten je ale na Titanu zeslaben silným závojem mastné mlhy ze složitějších uhlovodíků, takže povrch Titanu je pořádně studený - teplota zde klesá až k -180°C. Při takovém mrazu povrch Titanu pokrývají uhlovodíková jezera tvořená směsí methanu a ethanu a sonda Cassini nedávno zpozorovala při úplňku Titanu odraz jednoho z nich v polární oblasti.

Odlesk jezera na Titanu pozorovaný sondou Cassini

Na Titanu se uplatňují sezónní změny teplot (ethan zde prší z oblak místo vody) a eroze uděluje krajině Titanu vcelku pozemský ráz s dunami, řečištěmi a jezery. Na jejich průzkum bylo nedávno navrženo  vyčlenit asi 400 mld USD pro misi Titan Mare Explorer. Ta by měla odstartovat v roce v lednu 2016, kdy bude možné využít vzájemné konstelace planet k urychlení sondy průletem kolem Jupiteru. To by umožnilo pronikavě snížit náklady na palivo a tím tedy i na vypuštění sondy: např. ve srovnání s misí Hyughens-Cassini (3,2 mld USD) by cena mohla být desetinová. Ovšem kvůli těmto úsporám se bude sonda pohybovat mnohem pomaleji a první výsledky budou dostupné nejdříve v červnu 2023, kdy by sonda mohla na Titanu přistát. Sonda by se měla spustit na hladinu jednoho z jezer a zakotvit zde jako bójka. Součástí sondy Titan Mare Explorer by měl být hmotnostní spektrometr k určení složení jezer, sonar, kamery a meterologické vybavení.

Renderovaný pohled na povrch Titanu při přistání sondy Huyghens z výšky asi 5 km

Níže jsou obrázky z povrchu Titanu z výšky 5 km a po přistání sondy Huyghens 14.ledna 2005 - uhlovodíková jezera jsou na nich docela zřetelná. Přestože sonda Huyghens fungovala na povrchu jen několik hodin, stačila odeslat několik snímků z Titanu, který se v místě, kam sonda přistála příliš nelišil od povrchu Marsu. Na rozdíl od Marsu terén tvoří ledové balvany zčásti zabořené v uhlovodíkovém bahnu, které vzniká postupným rozkladem atmosféry Titanu ultrafialovým zářením. Podle některých astronomů jsou jezera na Titanu poměrně stabilní a dlouholetá. Proti sezónním jezerům na Titanu mluví i jejich hloubka. Badatelé odhadují, že se během titanského léta v jezerech odpaří vrstva pouhého jednoho metru uhlovodíků, hloubka některých jezer se ale pohybuje kolem 200 metrů, takže by se během léta na Titanu nestačily odpařit.

Pohled na povrch Titanu při přistání sondy Huyghens z výšky asi 5 km Snímek z povrchu Titanu - největší ledové oblázky jsou asi 15 cm velké.

Když jsou Saturn s Titanem nejblíže ke Slunci, tak jsou k němu natočeni jižním pólem. Astronomové propočítali, že v důsledku toho na jižní pól Titanu během místního léta dopadne o zhruba 24 procent slunečního záření více, což by mohlo způsobovat rozdíly ve srážkách a odpařování uhlovodíků. Tím by se vysvětlil rozdíl v počtu uhlovodíkových jezer a sezónní změny zbarvení atmosféry Titanu na jižní a severní polokouli. Pokud se ukáže, že jezera na Titanu nevypaří, podle astrobiologů by to mohlo vylepšit šance k nalezení života na Titanu. Místní jezera jsou totiž velmi studená, což přirozeně zpomaluje životní pochody i generační cyklus případných obyvatel tohoto nehostinného tělesa. 

Creative Commons License
Blog, jehož autorem je Milan Petřík, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Milan Petřík

Související články


DZjSeEwIcrWNBDnKTsFHHfwKcCVWJxmL03:1613.7.2011 3:16:33
VanekMesic11:5728.12.2009 11:57:33
marekNedejte se odradit,08:3328.12.2009 8:33:19
PetrikVlastne vedecke uvahy02:5528.12.2009 2:55:14
Gregor HalaszCitácia z kníh, nie je vedecká činnosť.00:4828.12.2009 0:48:49

Počet příspěvků: 5, poslední 13.7.2011 3:16:33 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Milan Petřík

Milan Petřík

Aktuality a postřehy ze světa vědy

Astronomie, fyzika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik