Rizika geneticky modifikovaných organismů

pondělí 28. prosinec 2009 23:26

Geneticky modifikovaný organismus (GM organismus, zkr. GMO) je organismus, jehož DNA byla úmyslně změněna, a to způsobem, kterého nelze dosáhnout přirozeným způsobem. V Čechách existuje silná lobistická skupina pro podporu GMO produktů, soustředěná kolem sdružení Biotrin financovaného částečně společností Monsanto a jejich propagátorů, jmenovitě prof. Jaroslava Drobníka a Jaroslava Petra, který často publikuje v internetovém magazínu OSEL, Neviditelný Pes i jinde. V současnosti jsou genetické modifikace předmětem mnoha diskuzí. Cílem tohoto článku je poukázat na skrytá rizika spojená s využíváním GMO v širších souvislostech.

Bezprostředním popudem pro sepsání tohoto příspěvku byla čerstvá zpráva, podle které používání GMO ve Spojených státech zvyšuje spotřebu herbicidů v důsledku vzniku rezistentních plevelů. Je to zákonité - každý umělý zásah do přírodních rovnováh vyvolává adekvátní protireakci. V případě, že budeme zvyšovat dávky herbicidů a současně vysévat geneticky modifikovanou soju nebo bavlník, který tyto dávky přežije, dojde k přenosu genetické informace způsobující jejich rezistenci i na plevele. Přenos genetické informace na jiný druh z GMO organismu byl již opakovaně prokázán, přestože organizace zainteresované do šíření GMO tvrdí opak. Společnostem, jako je Monsanto, které se zabývají jak produkcí herbicidů, tak šlechtěním GM kultivarů takový vývoj přirozeně vyhovuje, jelikož jim zvyšuje odbyt i zisky - spolu s lékem na nemoc prodávají i její spolupříčinu. Současně se snaží zemědělcům zabránit, aby si další generaci GMO vypěstovali z dodaného osiva sami a tím na sebe legislativně vážou podstatnou část zemědělské produkce. Koneckonců primárním důvodem šíření GMO bylo umožnit právě spotřebu herbicidů zvýšit, takže současný vývoj není nic, co by nebylo možné bezprostředně předvídat.

Ale důsledky používání GMO mohou být i mnohem záludnější. Týká se to především GM plodin, kde se stává jedovatá látka (herbicid, nebo častěji pesticid) součástí těla rostliny, která jej v sobě vytváří. Koncentrace pesticidu je v těle rostliny rozložena nerovnoměrně a nejméně jej zbývá v přízemních částech rostlin, které po sklizni zůstávají na poli a do kterých se stahují larvy škůdců, které v nich přezimuje. Nízká koncentrace pesticidu takové škůdce nezabije, ale naopak jim usnadní získání odolnosti. V konečném důsledku je pak nutné stejně GMO kombinovat s postřiky a chemickými přípravky. Ukázka osiva hybridní  GMO kukuřice ukazuje názorně, že v osivu zrna kukuřice tvoří jen nepatrný podíl - zbytek jsou různé chemikálie, které brání škůdcům a plevelům rozmnožit se rychleji, než kukuřice vzklíčí a začne si pesticidy vyrábět sama.

Vrcholové části GM plodin v době vegetace naopak obsahují pesticidu mnohem více, než by bylo zapotřebí a stávají se tak nebezpečné i pro organismy, pro které nebyly určeny. V případě GM kukuřice se to týká především pylu, který je roznášen do okolí a může představovat potenciální vektor pro horizontální šíření genů exkrimujících pesticidy v dalších druzích divoce rostoucích rostlin, čímž se z něj stává biologická časovaná bomba. Představuje také přímé riziko např. pro včely, čmeláky a netopýry, kteří se sběrem pylu a nektaru živí. Pesticidy používané v GM kukuřici tyto živočichy přímo nezabíjejí, ale protože jsou velmi blízké biologickým jedům anaerobních baktérií z rodiny Anthraxu, na jejichž likvidaci je nastaven imunitní systém včel a netopýrů, vyvolávají v nich alergické reakce. V praxi od sebe těžko rozeznáte kultury Bacillus anthracis (snět slezinná, lidově uhlák) - a kulturu půdních baktérií Bacillus thuringiensis, která slouží jako zdroj genu pro syntézu pesticifů v GM kukuřici. GMO kultivary produkují široké spektrum toxinů a i když většina z nich by neměla blanokřidlý hmyz (jako jsou včely a čmeláci) bezprostředně ohrožovat, byly prokázany případy neselektivního působení. V důsledku toho mohou pesticidy z GMO rostlin likvidovat i užitečný hmyz i přímo.

Mechanismus vzniku potravních alergií si můžeme představit následovně: Normální funkce imunologického aparátu je založena na rezervě RNA, zodpovídající za výrobu proteinů ve spící oblasti DNA (tzv. junk DNA). V případě, že dojde v organismu k projevům infekce zvýšením koncentrace toxinu, organismus na to reaguje po svém: imunitní buňky se v organismu rychle množí, mutují a vrhají do boje stále nové a nové typy imunitních látek. Tento mechanismus umožňuje organismu zaútočit i na vetřelce, proti jehož látkám organismus dosud nemá vypěstovánu imunitu. V okamžiku, kdy se organismu podaří vytvořit účinnou protilátku, začne koncentrace toxinu v organismu klesat, protože se chemicky váže na protilátky - což slouží současně pro organismus jako signál k potlačení imunitní reakce v důsledku toho, že nad infekcí zvítězil.

Tento mechanismus zpětné vazby ale selhává, pokud se toxiny do organismu dostávají opakovaně v nízkých množstvích s potravou, tedy např. v podobě pylu z geneticky upravené kukuřice v případě včel a netopýrů  (včely i netopýři se živí pylem a nektarem a představují významné opylovače). Koncentrace protilátek potom v organismu neklesá a ten je tak nucen mutovat imunitní buňky a vyvíjet stále nové typy protilátek. Dostává se tím do stavu trvalého "přeočkovávání" a jeho imunitní systém se vyčerpává. Co horšího, stává se zbraní, která se může obrátit proti svému nositeli, pokud dříve či později šlápne vedle a vytvoří náhodou protilátky proti bílkovinám, které jsou za normálních podmínek zcela neškodné. Říkáme, že v organismu došlo k vypěstování atopie, laicky potravinové alergie. Jejím rysem je to, že se organismus stává přecitlivělým na jakékoliv projevy cizorodých látek, včetně látek za běžných podmínek zcela neškodných a takových, jaké v původních potravinách nikdy obsaženy nebyly. Např. trvalou konzumací mukotoxinů z plesnivých buráků v podprahových koncentracích si můžeme vypěstovat alergii třeba na kočičí srst nebo plíseň ze sena a tato alergie se může projevit ještě dlouho poté, co byl původní alergen z jídelního lístku odstraněn, protože si organismus na ně mezitím vybudoval protilátky - byl na ně doslova naočkován.

Vliv GMO lze na populaci sledovat zvláště výrazně v případě, že jeho dovoz umožnil v určitý rok určitá legislativní úprava, takže příčinnou souvislost lze jednoznačně prokázat. Např. povolení dovozu GMO sóji v roce 1998 (tehdy pouze pro krmivářské účely) ihned zvýšilo četnost výskytu kopřivky a potravinových alergií ve Velké Británii. Takže přestože GMO oficiálně nepřišla do přímého styku s obyvatelstvem, došlo k bezprostřednímu nárůstu potravinových alergií. Samozřejmě si nedělám iluze a předpokládám, že přes kontroly část GMO soji z krmných směsí "unikla" i do běžného potravinářského řetězce - obsah potravinářské soji v tzv. "uzeninách" nebo trvanlivých "sýrech" často dosahuje až 70 hmot. procent sušiny.

Moderní skladba jídelníčku vzniku potravinových alergií bohužel nahrává. Mezi první zdokumentované případy patří tzv. intolerance na mléčný cukr, laicky řečeno "alergii na laktózu". Z geografické mapky je vidět, že se týká především zemí, kde mléko živočichů tradičně netvořilo standardní součást potravy (např. v Mongolsku, kde se lidé odedávna živí pastevectvím je výskyt intolerance mnohem nižší). V dřívejších dobách byla skladba jídelníčku daleko méně pestřejší a omezen na produkty, rostoucí v místě bydliště a imunitní aparát obyvatel se tomu přizpůsobil. Dnes, kdy se dostáváme do styku s různými druhy ovoce a mořských plodů cizokrajného původu bývá pro imunitní buňky mnohem obtížnější rozlišit, která z bílkovin a dalších látek obsažených v potravinách  v relativně nízkých koncentracích ještě slouží k jídlu a která už je ta nebezpečná. V důsledku toho náš organismus často vytváří protilátky zcela zbytečně a výsledkem jsou silné imunitní reakce i v případě zcela běžných nákaz, jako je angína nebo chřipka nebo výskytu pylů (senná rýma). V horším případě dojde k vytvoření potravinové alergie a přecitlivělosti na látky zcela běžné. Pestřejší strava tedy nemusí nutně znamenat stravu zdravější - mnohem důležitější je strava nutričně vyvážená a konzumací různých druhů potravin - často spíše z nudy, než z reálné potřeby - si imunitní aparát zbytečně zatěžujeme, nemluvě o zbytečné finanční zátěži.

Z těchto důvodů se domnívám, že příčina náhlého mizení čmeláků, hynutí včel (syndrom rozpadu včelstev, tzv. CCD - Colony Colaps Disorder) a netopýrů (syndrom bílého nosu) může souviset s náhlou změnou, způsobenou proniknutím toxických proteinů půdních baktérií z GMO plodin do potravinového řetězce. K tomu přispívají relativně teplé zimy v důsledku globálního oteplování, které přispívají k množení jejich škůdců. GMO pesticidy pak včely bezprostředně nezabíjejí, ale způsobují u nich zvýšené imunitní reakce a přecitlivělost na parazity, jako je Varroa destructor (kleštík včelí), přenášející mor včelího plodu. Pokud na jaře často smrkáte, zkuste si představit, že v takovém stavu máte přežít zimu v úlu. Názorně je to vidět na netopýrech, kterým během zimování oteklé čumáky doslova zplesnivějí (odtud pochází název "syndrom bílého nosu"). I na šíření alergií i mezi lidským obyvatelem můžou mít GMO produkty svůj podíl. Např. lidé citliví na ryby často neočekávaně otečou po potravině zcela odlišné, např. jahodách, které vypadají napohled nádherně, protože jejich kazivost byla potlačena zabudováním genu z ryb. Ekonomická výhoda GMO pak spočívá pouze v nekontrolovatelném rozpouštění nákladů mezi další odvětví, protože úspory zemědělců se vynaloží jinde, především zdravotnictví.

Závěrem článku by se tedy mělo stát ponaučení z rizika mísení genů nekompatibilních druhů organismů a narušování biologických rovnováh, které se ustalovaly miliony let. Naši předkové udržovali genetickou odolnost svých výpěstků šlechtěním a roubováním. Dříve nebylo nijak výjimečné, že každá vesnice měla svou vlastní odrůdu jablek a za těchto podmínek bylo šíření škůdců velmi ztíženo. Plocha zemědělské půdy přitom nebyla o mnoho vyšší než dnes a počet obyvatel nebyla zase tak o mnoho nižší. Pole byla plná hmyzu, který však stačily likvidovat jejich přirození nepřátelé, např. křepelky. Jejich množství bylo dostatečné, aby na podzim představovali vítané zpestření jídelníčku myslivcům, jelikož výlovy pernaté zvěře se v té době čítaly na miliony kusů. Zemědělci tak místo co by škůdce hubili chemií je na konci sezóny snědli a druhová pestrost zůstala zachována. Nebylo by elegantnější místo dalšího šíření chemikálií a mutantů zvážit osvědčené klasické metody? 

Creative Commons License
Blog, jehož autorem je Milan Petřík, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Milan Petřík

DSDMuROPeTcJVOLltctGzLhFE01:4529.7.2011 1:45:38
djhItEKtxHGdPnnkIK02:4418.7.2011 2:44:35
Báranepřesnost21:4719.1.2011 21:47:20
PetrikNedávná studie prokázala toxicitu04:5611.1.2010 4:56:32
PetrikČeská vláda se chystá zatnout tipec02:5730.12.2009 2:57:25
AnnaKarma a poděkování14:1829.12.2009 14:18:52
Vojtěch HarokTrochu optimismu11:3729.12.2009 11:37:28
FrantaOrganismus00:3229.12.2009 0:32:36
Petrikkterá neví, co dělat s penězi00:1629.12.2009 0:16:21
PetrikTaké si dovoluji nesouhlasit00:0629.12.2009 0:06:48
Vojtěch HarokDovoluji si nesouhlasit23:5228.12.2009 23:52:20

Počet příspěvků: 13, poslední 29.7.2011 1:45:38 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Milan Petřík

Milan Petřík

Aktuality a postřehy ze světa vědy

Astronomie, fyzika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik